on: "Tak bruslit dobrý, ale co to kolo?"
ona: "Celý rok jsem nebyla, tak maximálně 15-20 km"
on: "No jasně, to řikaj všichni, a pak dají 3x víc, takže v neděli 60 jo..."
lidičky, to byl velmi velmi osudový a nešťastný rozhovor. já jakožto dobře vychované děvče se téměř nehádám, ale nějak jsem asi nepochopila, jak moc je 60km.
byla mi zima, byl to samý kořen na cestě, pode mnou byl strmý sráz dolů do Vltavy, cesta tak 30 cm široká, z druhé strany křoví, ke kterému jsem se z hrůzy pádu tulila.
začíná první obtíž, bolí mě zadek, v sedle jsem opravdu nebyla víc než rok. zkouším to vydržet, ale přichází táhlý dlouhý kopec z Kralup a já se vzdávám. házím zoufalý pohled na Petra, že dál už nemůžu.
on:" To to vážně vzdáš?" ten výraz si budu pamatovat dodnes..
vracíme se na vlak a já vím, že pár dní se mi nebude sedět úplně nejpříjemněji a že má osobnost pozbyla id, ego i superego...
Žádné komentáře:
Okomentovat