jak jsem nedojela na Okoř

on: "Tak bruslit dobrý, ale co to kolo?"
ona: "Celý rok jsem nebyla, tak maximálně 15-20 km"

on: "No jasně, to řikaj všichni, a pak dají 3x víc, takže v neděli 60 jo..."

lidičky, to byl velmi velmi osudový a nešťastný rozhovor. já jakožto dobře vychované děvče se téměř nehádám, ale nějak jsem asi nepochopila, jak moc je 60km.

byla mi zima, byl to samý kořen na cestě, pode mnou byl strmý sráz dolů do Vltavy, cesta tak 30 cm široká, z druhé strany křoví, ke kterému jsem se z hrůzy pádu tulila.

začíná první obtíž, bolí mě zadek, v sedle jsem opravdu nebyla víc než rok. zkouším to vydržet, ale přichází táhlý dlouhý kopec z Kralup a já se vzdávám. házím zoufalý pohled na Petra, že dál už nemůžu.

on:" To to vážně vzdáš?" ten výraz si budu pamatovat dodnes..
vracíme se na vlak a já vím, že pár dní se mi nebude sedět úplně nejpříjemněji a že má osobnost pozbyla id, ego i superego...

zamilovaná podruhé

už si pár týdnů dopisuji s jedním čerstvě vystudovaným doktorem a v jedné konverzaci o škole se zmínil, že také zpívá a hraje na kytaru.

otevírám youtube a během prvních pěti minut se znovu propadám do své platonické závislosti na textařích.
ten kluk je talent a dokonce vtipný, co chtít víc? jako dítě jsem namísto pop music vyrůstala na Nohavicovi a nahrávala si na kazeťák všechny jeho písně, dokonce to byla má první originální věc, kterou jsem si koupila do své sbírky.

http://www.youtube.com/watch?v=C4HcwoFKmRg&list=QL&playnext=5

tak co teď? trpím levohemisférním slovním fetišismem, zbožňuji když to někdo umí s jazykem - českým i anglickým. mám mu napsat, jak moc jsem ze zbláznila do jeho textů? mohl by si to vyložit jinak.

kdepak, jen si ho zařadím mezi mé ostatní hudební lásky, hned za Amandu Palmer

video - Cimbalovka hraje Znamku punku a Po kalisku

miluji déšť

Dnes konečně prší, léto už mě nebavilo. Ty krůpěje vody za oknem mi připomínají Anglii, krásné toulání ulicemi Prestonu bez deštníku. Vždy si vzpomenu i na svojí první noc a den ve Stockholmu, pršelo. A bylo to nádherné, procházela jsem se u přístavu a sledovala hladinu vody podél nábřeží, jak pohlcuje miliony drobných kapek.
Nejraději mám, když se v dešti můžu proběhnout lesoparkem. To jak vám padají malé kapičky na čelo a stékají po tvářích. Nebo když se vracím domů, utahaná, zničená, vyčerpaná a otrávená životem, to pak přijde svěží déšť vhod, smyje z vás těžkost dnů a osvěží ducha. Ne, nevymýšlím si, zkuste někdy nechat deštník doma a zůstaňte jen tak stát pod širým krvácejícím nebem. Ten pocit je krásný. Někdo mi jednou řekl, že až mi bude v životě nejhůř, otoč se směrem ke Slunci. Já to udělám, ale zatím mi je dobře, mám déšť.

zamilovaná

Dnes jsem se po mnoha letech znovu a opravdově zamilovala a propadla lásce. Neznám ho, nevím jak se jmenuje, neviděla jsem jeho fotku a jediné co o něm vím je, že je z Hradce Králové a píše krásné a vtipné texty. Pročítám je celé noci a bolí mě oči od záře monitoru. Občas se objeví báseň a já přileji trochu kávy do svého půlnočního hrníčku. Musí to být ten, kterého hledám. Má pravá láska, s kterou bych chtěla zůstat po zbytek svého života. Ale nechci. Někdy když poznáte někoho, kdo za to stojí, musíte ho nechat být, abyste nezabili naději.

začátek mého konce

Neumím to, moje diplomová práce mě zabíjí. Tří měsíce jsem měla pocit, že to bude záležitost jednoho týdne. Není. Většina mých (i těch nejbližších) přátel má zakázáno se mě na toto téma ptát. Otázky jako "kolik už máš stránek" jsou naprosté tabu a trestám je sprchou svých nejvytříbenějších zlých slov. Ano, neptejte se mě. Až propadnu panice jako právě teď, napíši vám, že mám půlku a nevím kam dál. Nejde to. Budete mě milovat i jako Bc. ? Nebo musím být v zájmu zachování své cti a důstojnosti jednoho dne magistra?